3D fotografie nemá nic společného s 3D skenováním a neni použitelná pro tvorbu 3D modelu. Je to obdoba běžné fotografie, akorát má svá drobná specifika.
Co je ovšem hodně rozdílné je způsob prezentace takové fotografie.
3D efekt u fotografie vzniká tak, že oči máme zhruba 10cm od sebe a každé oko vidí lehce jiný obraz.
Lidský mozek umí tyto 2 posunuté obrazy překrýt a prezentovat jako jeden složený prostorový obraz a ze vzájemného posunu těchto obrazů dokážeme i odhadovat vzdálenost objektů.
3D fotografie jsou tedy zachyceny 3D fotoaparátem, který má 2 objektivy a ve stejný moment zachytí 2 oproti sobě posunuté obrazy. Těmi je pak možné ošálit mozek a prezentovat mu je jako prostorový obraz.
Každou 3D fotografii je možno prezentovat ve 2D prostoru, tedy jako běžnou fotografii.
Toto už je skutečná prezentace prostorové fotografie, ale stále zobrazitelná na všech médiích jako je TV, mobil, monitor, dokonce i tištěná fotografie. Dochází totiž k barevnému posunu pravého a levého obrazu do červeného a modrého spektra. Tento obraz je běžným okem viditelný, ale rozmazaný a divný. Pokud si ale nasadíte pasivní 3D červeno/modré brýle, najednou se obraz vyostří a vystoupí na vás 3D podoba.
Je to stará, levná technologie známá desítky, let i z doby kdy žádné 3D televize ani IMAX neexistoval.
Jedná se o prezentaci složeného 3D obrazu do speciálních brýlí s využitím obrazovky mobilního zařízení.
Toto už je skutečná lahůdka a prostorový zážitek. Obrazy jsou pomocí speciálních brýlí promítány každý do jiného oka a mozek to vnímá jako dokonalý 3D obraz.